Zpátky chtěl bych starou cestou jít,
trávou brouzdat, ruce v kapsách mít,
na rtech cítit zas vůni květů, co tam vítr střás,
v očích prach, taky spadlý slunce, který zbylo v nás.
Jednou řekli: „Seber se a běž,
teď už doma čekat nemůžeš.
Pod praporem, co vpředu nesou, půjde každý rád,
za vůni květů a spadlý slunce stojí vyhrávat.“
Tak jsme prošli spoustu cizích měst,
i pár zemí, nevím, asi šest.
Spálilo slunce květy i trávu, na rtech zbyl jen prach,
povězte, prosím, generále, proč mám v noci strach?
Dneska cítím, jak se vrací čas,
cesta zpátky, kytky, slunce v nás,
dávají mě do vlhký hlíny, já chtěl k slunci blíž,
odpočívám tu nějak divně, nad hlavou mám kříž.
Zpátky chtěl bych starou cestou jít,
trávou brouzdat, ruce v kapsách mít,
na rtech cítit zas vůni květů, co tam vítr střás,
v očích prach, taky spadlý slunce,... hm, hm, hm, ....